„Tak jsem se z té představy tak olil,“ vyprávěl rozvášněně pan Pouk paní Mňoulíčkové, „ažjsem té paní začal pokukovat po ňadrech. No věřila byste, že jsem se toho prostě nemohlzbavit?“ Paní Mňoulíčková překvapeně zírala, jak se jí pan Pouk svěřuje s intimními zážitky. „Co mito tady vykládáte, vážený pane? Myslíte si, že jsem popadaná na hlavu?“ Ne…

Pan Ušňytz se lavinovitě zachmuřil. Popelnice, na které už od včerejšího večera kučera poletoval, byla popelavá a červenala se. „To nic,“ zaštěkal obyčejný barman a ušklébl se. „Hele, už jdou!“ Po cestě ušli. Dvě špinavé tužky. Pan Ušňytz spadl a spadl mu klobouk. Z popelnice se ozvala rána, jako kdyby někdo jedl slabou uklízečku. „To nic,“…

Jaromír Ouch seděl v podniku pochybného názvu, vzezření, minulosti a s ohledem na majitelovy podivné úvahy i budoucnosti a marně si lámal hlavu světa chodem. Nebýt těch nečekaných okolností, patrně by sem vůbec nezavítal – vždyť původně měl v těchto okamžicích trávit příjemné chvíle ve společnosti jedné sice stárnoucí, ale zato stále ucházející dámy, kdyby mu tato nedala…

Když se pan Řehoř sešel s panem Chlebounem, bylo to setkání vpravdě osudové, ba přímo signifikantní. Leč budiž váženému čtenáři dáno ve známost, že šlo o setkání značně nevyvážené, ba přímo nerovnoprávné, neboť pan Řehoř Chlebounovo příjmení znal, zatímco on, pan Michal Chleboun, prošedivělý už muž středního věku, nevěděl o panu Řehořovi ani pouhopouhé zblo. Znal…

V kanceláři politické strany Úsměv lidu se toho večera sešli všichni, kdo měli co do činění s historií této strany, i ti, kdo si pomýšleli na nějaký lukrativní post spojený se zastupováním veřejnosti v parlamentu v budoucnosti. Nejprve si vzal slovo předseda Kaláb, uhrovitý čtyřicátník, jehož růžolící obličej vykazoval známky značné únavy. Jen zasvěcení věděli, že ono opotřebování spočívá…

Ten pokrok nám byl dlužen sám čert, ušklíbl se pan Plodek před usnutím, když těsně před desátou večerní uléhal na lože vedle své partnerky. V hlavě se mu míhaly obrazy událostí dnešního dne, který mu dal tak intenzivně vzpomenout na doby docela nedávné, kdy byl svět ještě docela obyčejný a nudný a většinu prací vykonávali lidé…